Kempování s Nickem a Enzem pokračují a po prvních zkušenostech v Chorvatsku jsme šli objevovat další země.
Francie, pobřeží Atlantiku, Dune du Pilat
Další destinací, kterou jsme objevili, je jihozápadní pobřeží Francie. Poprvé jsme se k Atlantiku vypravili na začátku července 2021. Neměli jsme nic rezervováno a naštěstí jsme našli místo v kempu u Dune du Pilat.
Bylo to úžasné místo přímo pod dunou, přes kterou jsme vždycky museli přelézt, abychom se dostali na pláž, takže jen to samo o sobě byl sportovní výkon, což bylo super. Na duně bylo spousta lidí létajících na paraglidech, dalo se chodit po nekonečných písečných plážích a večer sedět nahoře na duně a pozorovat západ slunce.🌞Nedaleko je přímořské městečko Arcachon, známé především chovem ústřic, a historické město Bourdeaux, ležící v jedné z nejvýznamnějších vinařských oblastí na světě, je od Dune du Pilat vzdáleno jen 60 km.
Na zpáteční cestě jsme strávili pár dnů na ostrově Ile de Ré a v Normandii u Omaha Beach, kde byl neuvěřitelně velký rozdíl mezi přílivem a odlivem; při přílivu byla pláž široká přes 100 m a při odlivu úplně zmizela.
Potom jsme zůstali ještě 2 noci u Paříže, abychom se podívali do města, což bylo pro pejsky poměrně náročné, vzhledem k tomu, že bylo celkem horko. Alespoň se ale vykoupali u Louvru 😃
Francie, Pobřeží Atlantiku, Plage de Moliets
Atlantik nás nadchnul, proto jsme se další rok v září rozhodli vrátit zpátky. Tentokrát jsme rezervovali místo v kempu přímo nahoře na Duně a moc jsme se na to těšili.
Bohužel asi měsíc před naším odjezdem zasáhly Francii rozsáhlé požáry a kemp, ve kterém jsme byli před rokem, i ten, do kterého jsme měli jet, zcela shořely.
Hledali jsme tedy nové místo a našli jsme kemp asi 100 km jižně od původního místa a 60 km od krásného města Biarritz. Kemp byl trochu rušnější, ale podařilo se nám najít dobré místo a vše bylo nakonec skvělé. V místě byla surfařská škola, takže na pláži bylo opravdu hodně surfařů (vlastně jsme byli asi jediní, kdo neměl surf 😄), ale stačilo poodejít kousek dál a byli jsme v podstatě sami a pozorovat večer surfaře na velkých vlnách byla zábava. Na tomto pobřeží jsou nádherné ty nekonečné písečné pláže a duny, kde může člověk jít kilometry po pláži podél moře, a nikde nejsou velké hotelové komplexy, nebo něco podobného.
Letos v září máme v plánu se opět k Atlantiku vrátit, tentokrát na pobřeží západně od Bordeaux.
Na výpravě do Francie je krásná samotná cesta. Jedeme vždy několik dnů (většinou 4), zastavujeme náhodně v menších kempech, které nemáme předem rezervované, a poznáváme tak stále nová místa. Nejedeme celý den, abychom měli čas na procházku se psy a podívat se trochu po okolí.
Minulý rok jsme se rozhodli jet zpátky domů kolem Středozemního moře, navštívili jsme Carcassonne, což je krásné opevněné město; Saint-Tropez, kde se manžel rozhodně potřeboval vyfotit u Gendarmerie, kterou zná z těch slavných francouzských filmů😃; podívali jsme se do Monaka, a pokračovali jsme přes Švýcarsko a Itálii, kde jsme ještě zůstali dvě noci v kempu u Lago di Lugano. Kempy jsme rezervovali vždy den nebo dva dny předem.
Jižní Španělsko
Ještě o něco delší cestu jsme podnikli v zimě 2021. Abychom si trochu zkrátili zimu, vyrazili jsme 11. prosince do Španělska, kde jsme měli rezervované 2 kempy, jeden nedaleko Valencie a druhý jižně od Marbelly. První zastávka a nocleh byla u příbuzných v Německu u Karlsruhe, druhou noc jsme zůstali na benzínové pumpě na jihu Francie a potom jsme již dojeli do prvního španělského kempu.
Pokud jde o spaní na pumpách, tak francouzské pumpy jsou skvělé. Vybavenost je velice dobrá a je tam spousta místa pro parkování s karavanem, na většině je i menší lesík s piknikovými stolky, takže opravdu komfort, což se nedá říct o benzínových pumpách ve Španělsku.
Kemp u Valencie nebyl špatný, byl plný velkých obytných aut a autobusů, převážně z Německa, jejichž obyvatelé tam zjevně trávili větší část zimy; byl dobře vybavený (včetně luxusní koupelny pro psy 😃). Zůstali jsme v kempu asi 3 dny, prozkoumali jsme trochu okolí, krásné pobřeží a městečko Peniscola, kde byla bohužel, vzhledem k ročnímu období a zřejmě i covidovým restrikcím, většina restaurací a kaváren zavřená.
Cestou na jih jsme se rozhodli zastavit ještě v Granadě. Granada (a její hlavní lákadlo Alhambra) a hory kolem jsou nádherné. Počasí vyšlo skvěle, jen v noci byla opravdu zima, takže jsme museli topit, což byl trochu problém, vzhledem k tomu, že jsme měli omezenou zásobu plynových lahví (a bohužel jsme zjistili, že jejich lahve jsou jiné, než naše, takže není možné koupit novou ani naplnit starou. Nyní už s sebou máme redukce).
17. prosince jsme už dorazili do naší cílové destinace, kempu asi 50 km jižně od Marbelly, kam za námi přiletěli i naši synové.
Na pobřeží jižního Španělska jsme měli v plánu strávit asi dva týdny. Podívali jsme se do Málagy, Marbelly a na Gibraltar, kde nás nadchlo, že jsme viděli pobřeží severní Afriky.🙂
Pobřeží jižního Španělska je poměrně hodně zastavěné, včetně rozestavěných zřejmě hotelových budov a apartmánů, které bohužel už možná ani nebudou dokončeny.
Jihozápadní Portugalsko
Bohužel po několika dnech začalo pršet a podle předpovědi mělo pršet asi týden, a kromě toho se začala přitvrzovat proticovidová opatření (roušky se musely nosit i na prázdné pláži a pod.).
Prozkoumali jsme předpověď počasí a zjistili, že v Portugalsku neprší, tak jsme se rozhodli, že popojedeme a na Štědrý den jsme vše sbalili a vyrazili. Našli jsme kemp asi 6 kilometrů od městečka Cascais západně od Lisabonu. Když jsme dorazili, tak nám oznámili, že počínaje dneškem, musí mít každý host při příjezdu negativní covidový test, ale na Štědrý den je vše zavřeno, takže ho nemůžeme nikde koupit. Naštěstí slečna v recepci byla velmi empatická a prodala nám testy (každý za 2 eura), výsledky byly všechny negativní, takže jsme mohli zůstat.
Pobřeží Portugalska nás nadchlo. Bylo úplně jiné než španělské, s velkými vlnami a útesy, majáky a malými městečky. Na plážích jsme se potkávali s jinými psy a všichni, i jejich dvounozí kamarádi byli úplně v pohodě. Přišel se s námi pozdravit i pes, který bydlel zřejmě v nedalekém domku se surfaři, trochu si s námi pohrál a běžel zase dál.🙂
Měli jsme v plánu jet ještě dál na sever k městu Nazaré, ale představa, že si pokaždé budeme muset dělat nové testy a všude nosit roušky, nás odradila, tak jsme udělali pár výletů, podívali se do Lisabonu, a 28. prosince jsme vyrazili domů.
Jednou jsme přespali na severu Španělska, další den jsme se zastavili na jihu Francie u Atlantiku, kde nám vyšlo skvěle počasí (bylo 16 stupňů), trochu jsme si oddechli na pláži a pokračovali dál.
Poslední noc jsme strávili na severu Francie a potom jsme již dojeli až domů.
Cesta byla náročná, hlavně proto, že v zimě jsou všechny kempy zavřené, takže se dá přespat pouze na benzínové pumpě, popřípadě na Stellplatzu, a počasí většinou nestojí za moc, a tak člověk prostě celý den jede.
Kempování s našimi chlupáči je zábava.
Vždy vybíráme kemp, kam je možné přijet se dvěma psy. V některých kempech lze sice při rezervaci zaškrtnout jen jednoho psa, ale nakonec není problém přijet se dvěma (jisté to ale není).
Například v Chorvatském kempu, kde jsme letos již potřetí, i přesto, že je možné při rezervaci zadat maximálně dva psy, tak tam lidé mají i více psů a vše je v pohodě.
Ze začátku byli naši pejsci přivázáni na dlouhých šňůrách, díky čemuž se mohli dobře pohybovat, i chodit dovnitř do karavanu, ale nevýhoda byla, že se pořád o něco zamotávali (židle, stůl, nohy od karavanu ….), takže je někdo neustále rozmotával🙈. Proto jsme koupili malý mobilní plůtek, kterým místo ohraničíme a kluci mohou být nepřivázaní. Samozřejmě plůtek lehce přeskočí, nebo nějak přelezou, ale je to přece jen taková hranice, kterou respektují, a mají na GPS nastavený virtuální plot, takže pokud by se vzdálili 50m (bohužel je to nejmenší možná vzdálenost) od místa, dostaneme upozornění.
I tak ale musíme dávat pozor, protože se občas rozhodnou jít na průzkum, nebo se jen prostě vyčůrat 😄.
Jezdíme na cesty v červnu a v září, kdy většinou není takové vedro a nejsou prázdniny, takže není všude přeplněno. Preferujeme přírodu a moře, města navštěvujeme jen zřídka a když není vedro, přece jen pro psy to není zrovna velká zábava.
Člověk musí být připraven řešit nečekané situace, jako když se Enzo vyválel v čerstvém kravinci a bylo třeba vymyslet, jak to z něho dostat. Nejdříve jsme vyzkoušeli potok, což byla taková první pomoc, ale na to, aby spal s námi v karavanu to úplně nestačilo.🥴 Byli jsme zrovna v malém kempu ve Francii, kde rozhodně žádná koupelna pro psy nebyla. Bylo tam ale umyvadlo určené na praní prádla, kam se Enzo pěkně vešel. Nikde nikdo nebyl, takže jsme ho pěkně šampónem vymydlili.😆 Když se Enzo vyválel v mrtvé rybě, a opět v malé francouzském kempu, myli jsme ho pod tekoucí hadicí, což se ovšem neshledalo s pochopením majitele kempu, který nás upozornil, že je málo vody a je drahá. Zatím poslední nepříjemná příhoda nás potkala v Chorvatsku, když jsme museli s Enzou (chudáček zase on) jet na veterinu, kde mu pod sedativy vytáhli z ucha osinu a potom nemohl až do konce pobytu plavat.😟
I přes to všechno je cestování s chlupáčema super a moc si to užíváme.
